Suroviny
- 2 kuřecí skelety
- 1 cibule
- 2 stroužky česneku
- 5 cm zázvoru
- 1 větší brambor
- 2 mrkve
- 1/2 malého celeru
- 3 hrsti krup
- 3 hrsti loupaného půleného hrachu
- sůl
- pepř
Postup přípravy receptu
-
Večer před vařením polévky namočíme loupaný hrách, do druhého hrnce kroupy. Omyté, posolené a opepřené kuřecí skelety dáme do pekáčku spolu s rozkrojenou neloupanou cibuli, podlijeme trochou vody a upečeme.
-
Druhý den nakrájíme brambory, mrkev, celer a nadrobno zázvor i česnek. Opečené skelety dáme i s výpekem a cibulí do hrnce, přidáme zeleninu a brambory a propláchnuté kroupy, namočený hrách a vaříme doměkka.
-
Když je zelenina v polévce uvařená a brambory také, vyndáme skelety, obereme je a maso přidáme do polévky. Podle chuti dosolíme, můžeme ještě přidat čerstvý nastrouhaný (nebo sušený) zázvor. Do hotové polévky přidejte nasekanou petrželku.
Poznámka od kuchařky
Literárně doložená existence tohoto receptu:
» Ten pán věděl z vlastní zkušenosti jak to chodí; on byl vykonavatel podobných milosrdných skutků; u něho se také vařila polívka – rumfordská prý – jíž se chudý lid poděloval. Ta rumfordská polívka byla taky na tři třídy rozdělena. V menším hrnci byla hustá, silná, mnoho masa, mnoho rýže – ve větším hrnci také dost dobrá – v kotli odpadky, trhané krupky a tak ledacos, a když pán v poledne přišel a zkoušel polívku v kotli říkal své ženě: „Dost dobrá pro tu lůzu – nač potřebujou silnou; darmo by si žaludky zkazily“, a ženám, které přišly pro polévku, vylál, jestliže přinesly větší hrnky, něž žejdlíkové. „Přijdete s takovými džbery; copak myslíte, že toho vaříme po vědrách? Taková silná polívka jako malvaz; té zahřeje lžička více než jiné plný talíř, a vy jí dostáváte žejdlík.“ Když chudé ženy odešly se svými porcemi, přišly děti rozličného stáří, malé, velké, chlapci i děvčata s hrnky, a ti říkali tomu pánovi a jeho ženě „pane kmotříčku“ aneb „strejčku a tetičko“ a těm se dávalo z většího hrnku, z té lepší polívky. Konečně, když bylo vše poděleno, zbyl hrnek té nejsilnější polívky, toho malvazu a pán se svou rodinou k ní zasedli, chválili si ji a bylo každý den maso i nějaký přívar, co od té rumfordské odpadlo.« (Božena Němcová: „V zámku a podzámčí“)
Hrabě Benjamin Rumford se narodil r. 1753, vlastním jménem Benjamin Thomsen a byl to americký fyzik, zabývající se zejména zkoumáním tepla. Kuchařem nebyl ani zdaleka, ale dá se předpokládat, že byl mlsoun a do kuchaření se rád pletl a dokonce v něm dokázal uplatnit i tu fyziku. Tak např. prý už v r. 1804 vyzkoumal, že vaječný bílek je velmi špatným vodičem tepla a okamžitě to vyzkoušel (úspěšně) při zapékání zmrzliny do sněhu z bílků!
Poté, co musel opustit Ameriku, Benjamin Thomsen vstoupil do služeb bavorského kurfiřta a jeho úkolem bylo zejména zreformovat ubohou bavorskou armádu. Začal experimentovat s hustými polévkami, které měly postavit zbídačené vojáky na nohy. Když v Bavorsku, v důsledku neúrody, začal hrozit hladomor, na Thomsenův popud a podle jeho receptu začalo panstvo vařit pro chudé velmi hustou polévku. Rozdávali ji zdarma, hladomoru bylo zabráněno a fyzik Thomsen si tím vysloužil titul hrabě Rumford.
O polévku, zdroj výživy vojáků mohutné francouzské armády, projevil zájem i císař Napoleon. Rumfordská polévka dosáhla dočasně věhlasu po celé Evropě jako všelék na hladomory a chudobu. Tak se recept dostal i do archivu hraběte Vladimíra Mittrowkého, tehdejšího majitele pernštejnského panství.
Rumfordská polévka byla vlastně polévka z krup a zeleniny, zahuštěná kaší ze žlutého hrachu a s přídavkem brambor – tehdejší gastronomické novinky. Brambory byly dosud pěstovány jako okrasná rostlina a jejich pojídání bránila pověry, že způsobují nejrůznější nemoci včetně těch smrtelných.
Zmínka u Němcové svědčí o tom, že se její používání hodně rozšířilo, takže recept měl asi mnoho variací, ale důležité bylo, že to byla polévka výživná, zahřála a mnohým lidem pomohla přežít. Rumfordská polévka je na jídelníčku charitativních organizací dodnes (Zuzana Chlumská; Mlsotník)
Zdroj: středověká kuchyně
