Suroviny
- 1 uzené koleno z plece nebo uzená žebra
- 2 plátky dobře vyuzené slaniny
- 3 střední cibule
- 4 střední brambory
- 3 PL polohrubé mouky
- 1 sáček kysaného zelí nebo domácí
- 1 PL sádla¨
- 1 PL cukru krupice
- 1 PL mleté sladké papriky
- 1 PL celého kmínu
- 5 kuliček nového koření
- 1-2 bobkové listy
- sůl, mletý bílý pepř
- 1-2 sušené chilli papričky
- 250 ml smetany ke šlehání
Postup přípravy receptu
-
Den předem v PH (pomalý hrnec) s minimálním množstvím vody dáme ovařit uzené koleno. Uložíme ho do chladna, spolu s rosolem, který tam vznikne.
-
Druhý den na rozpuštěném sádle vyškvaříme kostičky slaniny, necháme rozvonět kmín, nové koření a bobkový list. Přidáme nakrájené cibule, až zesklovatí, zasypeme lžící cukru a necháme zkarameliozovat. Na cibulový základ dáme mletou papriku, mouku a zlehka osmažíme. Zalijeme vodou, povaříme, osolíme, přidáme ztuhlý rosol z ovařeného kolena, chilli papričky, na drobné kostičky nakrájené brambory a necháme vařit.
-
Ze sáčku zelí „vyždímeme“ nálev, ale zelí neproplachujeme. Na prkýnku ho překrájíme na menší části, aby při jídle neviselo ze lžíce. Jakmile jsou brambory měkké, přidáme pokrájené zelí a chvíli povaříme. Vložíme nakrájené maso. Kůži tam nedávám, ne každý ji má rád. Nakonec zalijeme smetanou, necháme přejít varem, odstavíme a dochutíme.
Poznámka od kuchařky
Této zelňačky je z uvedených surovin 6 l hrnec. Vím, že zelňačku vaří každý tu svoji, oblíbenou, ale stejně jako jsem několik let ladila bramborový salát, tak podobně jsem postupovala i u této polévky, dokud jsem nebyla spokojená s její chutí. Protože ne vždy je k dispozici uzené koleno nebo žebra, lze nahradit pikantními klobásami. Brambory dávám odrůdu B nebo C, které se částečně rozvaří a polévku trochu zahustí. Zelí by mělo v polévce lehce chroupat.
Vařím ji ke spokojenosti celé rodiny, s bratrem děláme výměnný obchod, já zelňačku, on má „vytuněné“ bramboráky. Nechci, aby to vyznělo vychloubačně, ale několik let ke mně jezdila Jituška (hosta). Tak jsem ji taky tuto polévku uvařila a poslala po ní i jejímu manželovi a dostalo se mi pochvaly, že lepší zelňačku v životě nejedl. Ještě dnes mě to při vzpomínce hřeje u aorty,
Třeba si na ní pochutnáte také i vy.
Polévka je nejlepší druhý den, rozleželá, možná i třetí by byla ještě lepší, ale toho se ještě nedočkala 🙂
