Suroviny
3 – 4 porce
- 1 kg kuřecích křidýlek
- 2 cibule
- hrst rozinek
- čerstvě mletý pepř
- kari
- paprika sladká
- paprika pálivá (vzájemný poměr podle chuti a odolnosti chuťových pohárků)
- 2 bobkové listy
- asi 8 kuliček nového koření
- 2 – 3 lžičky cukru nebo medu
- kousek slaniny
- sůl
- 2 lžičky octa
- 1/2 lahve černého piva
- 3 – 4 stroužky česneku
- hrst nasekané hladkolisté petrželky
Postup přípravy receptu
-
Pepř, kari a papriku smícháme dohromady na práškovou směs
-
Cibuli pokrájíme na kolečka či půlkolečka a rozložíme po dně pekáčku. Přidáme nové koření, bobkový list a rozinky .
Máme-li u slaniny kousek kůže, můžeme ji na dno přidat též – je to rovněž lahůdka. Nakonec poprášíme částí směsi koření. -
Křidýlka pokrájíme v kloubech, špičky rozložíme po dně na cibuli (výše by se připalovaly).
Potom jako další vrstvu rozložíme do pekáčku rozkrojená křidýlka, osolíme, poprášíme kořením z bodu 1. a pocukrujeme (nebo pokapeme medem). Potřísníme octem.
Navrch pak rozložíme kostičky slaniny – dávám vždy jednu kostičku na každý kousek křídla, ale asi to není nutno tak přesně rozdělovat. -
Podlijeme černým pivem a dáme do rozpálené trouby na 5- 10 minut prudce opéct, pak pomaleji dopékáme. Během pečení obrátíme promícháním a podle potřeby podlijeme vodou(!) a ještě poprášíme kořením. POZOR! Dalším pivem by šťáva zhořkla!
Asi pět minut před koncem posypeme nasekaným česnekem. Po dopečení pak petrželí. -
Nejlepší přílohou je kvalitní bílá rýže (jasmínová nebo basmati) – v Papinově hrnci uvedeme do varu dvě sklenice osolené vody, přidáme kousek másla, do vroucí vody nasypeme jednu sklenici rýže (neprané), zamícháme, hrnec uzavřeme, natlakujeme, a když zasyčí, stáhneme plamen na co nejmenší a necháme 10 minut vařit, potom zavřeme plyn. (Elektrickou plotýnku stáhneme na 1, vypneme po 8 minutách a necháme dojít)
Ale bílé pečivo je také možné.
Zapíjíme pivem, které můžeme jemně (1:5) říznout nespotřebovaným pivem černým.
Poznámka od kuchařky
Původní inspirací byla křidýlka, který jsem nedlouho po roce 1989 okusil v jedné z prvních pražských mexických restaurací. Pokoušel jsem se to doma napodobit. Výsledek byl sice jiný, než u Mexičanů, ale jíst se dal. Postupně jsem pak chuť dolaďoval. Přelomovým okamžikem se ukázalo, když jsem jednou pracoval ve velkém spěchu a recept jsem „ošidil“ o všelijaká oregána a šalvěje, s nimiž jsem do té doby laboroval. Méně se ukázalo jako o moc víc.
